Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Největší moc máme my sami

Spusta lidí v zoufalosti končí svůj život sebevraždou, ale okolí si často myslí, že daná osoba měla vše a byla úspěšná. Člověk není úspěšný a šťastný podle vnějších měřítek, ale podle svých pocitů. Když se cítíme dobře máme pocit, že neexistují hranice nemožného, proto nejde o úspěch, ale o naše pocity. Radost, smutek, láska, zlost, všechno jsou to pocity, které řídí náš vlastní svět, proto život je uvnitř nás samých a nehledejme ho všude kolem.

„Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu.” 

Albert Schweitzer (kniha Moc - Rhonda Byrne)
Nejnovější příspěvky

Kroky štěstí

Kráčet hrdě světem se svým já.
To je štěstí!
Ne, není to jen náhoda.
Znamená to být šťastným.
Presměrujme naší pozornost,
na to co milujeme.
Dostaňme to, co si zasloužíme
a postavme si k tomu další most.
Nejde o to mít peníze,
chce to nastolit mír v duši.
Čekáme na klid do důchodu,
kdy je čas cestovat a jíst suši.
Omyl, vše co potřebujeme máme na dosah,
tak blízko že to přehlížíme.
Plňme si sny teď, důchodu se nemusíme dožít.
Vyjadřujme vděčnost, ať se životem jen neplížíme.

Tajemství blokují náš život

Má-li člověk tajemství tak lže. Lže sobě nebo okolí. Smutné je, že většinou kvůli strachu ze sebe samého. Popíráním se vlastně přiznáváme. Propírání jen první fází přijetí pravdy. Sveříš -li 1 tajemství denně, život se časem stane jednodušším. 

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.” Seneca

Na konci dne

Brzo slunce zapadá
a mě touha přepadá.
Jít spát nebo ponocovat? Dát přednost duši nebo fyzickému tělu?
Později mě napadá,
že mi škola odpadá.
Proto nelze rozhodovat,
dneska se jde ponocovat.
Mesíček už vychází
a mě smysl dochází.
Že život je tak strašně krátký, proto neženu se do oprátky.
Nebudu se snažit vyčkávat, protože štěstí nejde prodávat. Odletět nebo skočit? Získat víru nebo prostě jen vědět?

Vyčerpávající gramatika

Člověk se někdy nemůže soustředit kvůli starostem nebo kvůli nevyspání, ale někdy prostě jenom kvůli hladu.

Při hodině angličtiny jsme pracovali ve dvojicích. Zadání znělo: V každé větě je jedna chyba opravte ji.

Věta: „Companies should pay their supply.”

Jindřiška: „Jo tady má bejt jasně „suppliers”...”
Já: „Jasně”
Jindřiška: „To vypadá, že už mi to zační zapalovat, že bych se už konečně dneska probudila?”


Věta: „I live in London, where has some parks.”

Já: „Myslím, že by tam mělo být „are”.”
Jindřiška: „Hm, zní to blbě.”
Já: „Taky mi to moc nesedí, „there are some parks” zní líp.”
Jindřiška: „Jako jo, ale stejně je to divný.”
Já: „Ok a co si myslíš ty, jak by to mělo bejt dobře?”
Jindřiška:po usilovném přemýšlení (2 minuty) „Já mám hlad.”
Já: „Fajn, dobrý řešení. :)”

________________________
Jindřiška
Já = Peddy


Jarní ráno

Kráčím napříč světem,
hele už je květen.

Jaro už je v plné síle,
oj, beru sluneční brýle.

Krajinou se line jemná vůně,
mám citlivý nos jako slůně.

Užívám si Slunce v duši,
moje tělo štěstí tuší.