Jednou nahoře, jednou dole, to je život přátelé. ;)
Práce
Tvrdou práci lidi ocení,
i kdyby to bylo focení.
Přestože to jsou moje myšlenky,
zapomenu je sílou domněnky.
Pročítat si své nápady,
to potěší každého.
Zapomenu že jsem hlady,
když mám srdce mladého.
Zveřejnění mé práce,
je pocit zadostiučinění.
Skvělé je pozorovat reakce
a vidět to lidské poučení.
Nevím... Nevidím totiž dál než za poslední val. Ta cháska lidí, co tam prý vidí, je jen soumrak předpovědí. Nevím ... Věřím, že s cizím peřím přichází i cizí režim. A jestli ne, pak je mé srdce nestranné.
Pátrání, vyhlašuji pátrání pane Mikuláši. Neboť bez sněhu vám to moc nesluší. Jste trochu od bláta a trochu od listí. A čerti blednou závistí nad tím teplem jenž je srovnatelné s peklem. Až ten sníh přijde, vzpomenu si na váš povzdech. A budu vědět, že příště se sněhem už jistě přijdete v zádech.
Nejlepší zážitky jsou chvilkový Jsou jemný a ostrý jak Jalapeños na špičce jazyka. Jsou vločkami z Mrazíka, co nemůžou naříkat. Jsou zábleskem okamžiku, když stiskneš u nových dveří kliku. Jsou neuchopitelný jako v atmosféře plyny. Jsou esencí všeho . Ale kdyby byly jen o vlásek delší, přemístily by se tam, kde ty nejsi. Neboť by nebyly nejlepší, ale pouze zdejší veteší.
Naše iluze nechtějí zmizet A tak se ptám, jak vlastně vypadám, a jestli ten šrám, co mám je jen jazykolam či boží dar. Naše iluze nechtějí zmizet a tak se ptám.. Zda se zaprodám nebo snad ten zmar se promění v katamarán světla a já poznám ve tmě svého bratra . Naše iluze pak mohou splynout a nechají nás v klidu zhynout v bublině hojnosti s vědomím, že svět se už nepomstí.
Jsou činy kterých budu litovat pořád, jsou to ty věci které mi vážně mrzí. Slova omluv jsou jen pouhou frází, protože jsem jen potrhlý neřád. Omluvit se je jedna část, ale odčinit to je věc druhá. Mám pocit, že to byla past, že moje duše před tím zdrhá. I kdybych se omluvila tisíckrát, nic to nezmění. Má duše je plná velkých ztrát, chci žít, ne jmění. Tak už sakra věřte mi, chci žít a mít nohy pevně na zemi. Protože nesoudím, protože nepiju a nekouřím. Jenže se už nesměju, chci jít ven a nesedět v uzavřeným studiu.
Letošní voda se trošku zvrhla v předhánění v tom, kdo vymyslí lepší, vtipnějsí, ale pravdivý rým na jakéhokoliv člena naší party. Z hecu jsem tomu dala pár akordů a vzniklo z toho tohle. Všichni jsme se hodně pobavili, což je vidět i na videu. A třeba to pobaví i vás, to posuďte sami. Zvuk šílenej, ale video docela ujde ;)
Komentáře
Okomentovat