Vnitřní síla

Pořád si jedu to svoje,
dřepy tak ty jsou moje.
Činky fajn, ale nejlepší jsou kliky,
mnohdy v nich trumfnu i kluky.

Zvedám makám, pracuju,
tělo si tím nejen tvaruju.
Pružnost, síla a vítězství
uznávám však jen přátelství.

Utužuju hlavně mysl,
to je ten hlavní smysl.
Když však selže,
budu žít jen vleže.

Ztratím důvod proč se hýbat
rázem se smrtí se začnu líbat.
Proto věřím ve chvíli tuhle
abych neležela v černé truhle.

Čím dýl makám
tím víc plkám,
všelijaké blbosti,
vzdaluju se moudrosti.

Když se při tréninku vykřičím,
před nikým se pak nekrčím.
Postavím se druhým čelem,
protože jsem týmu členem.

Ten pocit že někam člověk patří,
je jako vědět, že jsme pokrevní bratři.
Zjištění že život má cenu,
tvoří důležitou odměnu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Vandr kolem Kosího potoka

Slepota, o(d)světa

Cyklovýlet po turistické trase

Strach je odvaha jít dál