Zimní čas

Až přijde zimní čas,
a mě zešediví vlas,
pak vrátí se to kouzlo Vánoc,
co má na svědomí zimní noc.

Ta atmosféra zimy,
co spojuje rodiny,
nikde nevzniká ani nezmizí.
Jen lidé už si nejsou cizí.

S šedivými vlasy
a s propadlými pasy,
přijde snad vytoužená soudnost,
časem mě zachvátí i moudrost.

Sněhulák hlídá dveře,
děti sledují zda je otevře.
Ježíšek, ten je očekáván
a je do jeslí pokládán.

Pak náhle zazvoní zvoneček,
všichni dostanou už dáreček.
Stromeček ten večer svítí celou noc,
a snědeného cukroví není nikdy moc.

Tohle vše jsou pro mne Vánoce,
kde nesmí chybět sladké ovoce.
Vždy mi plyne čas nějak zpomaleně,
jako když se směje novorozeně.

Sníh je momentálně vzácnost,
a mráz je považován za cnost.
Počasí je proměnlivé a teď se mění,
sníh není, tak zůstává jen zimní snění.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Slepota, o(d)světa

Cyklovýlet po turistické trase

Blízká víska

Vandr kolem Kosího potoka