Neústupná bolest

Je to zvláštní pocit,
který vždy srdce spálí.
Jako dotek žehličky,
když jsme byli malí.

Špatně se s tím bojuje,
když nevíš jak to zastavit.
Ignorovat to nelze,
musíš endorfiny vyplavit.

Čas od času poslouchám,
toho kdo ví oč se jedná.
Rada je vždy stejná,
musíš klíč sebrat ze dna.

Ten klíč je pořád stejný,
musíš se přestat litovat.
Vstát a jít všemu vstříc,
konec si budeš kvitovat.

Nejdůležitější je však jediná věc.
Naladit svou mysl pozitivně,
pak přijde úleva.
Držet na dlani svědomí rovně.

V podstatě nemůžeš nic zkazit,
ať uděláš cokoliv horší to nebude.
Zásadní je nečekat na něčí pomoc,
protože pak bolest zesílí a nabude.

Nejhorší je citová bolest,
stačí chytit pravdu ve vteřině.
Přijde náhle, ale přetrvá.
Nemůžeš nic a brečíš v peřině.

Smrt, to je jediná jistota,
je to pouze konec života.
Věřím, že ikdyž je nevidíš,
jejich přítomnost pocítíš.