Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2016

Možná je svět takový, jak se na něj díváme

Kdyby jsme byly každý jiný a odlišný, dokázali by jsme respektovat lidi, kteří dnes vyčnívají z davu. Vlastě by neexistoval žádný dav a všechno by bylo neobvyklé a zároveň dokonalé. Proto jakmile člověk skutečně otevře oči, uvidí svět takový jaký si přeje.

„Pro tupou mysl je příroda bezvýznamná, bezcenná. Pro mysl osvícenou jiskří celý svět světlem.”
Ralph Waldo Emerson

Závodník nebo řidič?

Brzda, plyn, brzda, plyn,
kdo by to byl pochopil.

Že plynulost je předností,
že nepřesnost je všedností,
že rychlost není limitem,
že zatáčka není závitem.

Brzda, plyn, brzda, plyn,
kdo by to byl pochopil.

Že auto není formmulí,
že spálený gumy nevoní,
že řidičák nikdo nemá na věky,
že technická není vize záruky.

Udělej jeden krok stranou

Jeden den nahoře a druhý dole,
tvá mysl je produktivní jak úrodné pole.
Někdy je rozbouřená jako širé moře,
a tvůj rozum jen bezmocně křičí: Cože?
Jeden den nestíháš druhý se flákáš, je to ten koloběh, kterým nemoci lákáš. Důsledky doktoři řeší jen léky, co zkusit zdravě jíst a odložit deky.

Cesta vlakem

Sledovat jak se mění krajina
mě vždy donutí k přemýšlení.
Proč se to či ono změnilo
změny letí jak lavina.
Pouhým pohledem z okna, lze vidět rychlost přeměny. Přeměny, která bere prkna a nahrazuje přírodní kameny. 
Stále je vidět více paneláků, obchodů a továrních komínů. Je to pohodlí sedět v obýváku s bandou neurvalejch puberťáků.

Nejde vše dělat na 100%

Všechno je mi jedno,
přednášku nevnímám.
Začíná mi být chladno
a pomalu zas usínám.
Promítací plátno už vidím v mlze
a nesmrtelné myšlenky si v hlavě promítám.
Upadám do snů a cítím se blaze.
"Bude to u zkoušky",v tu chvíli opět procitám.
Beru do ruky propisku,
mobilem vyfotim další stránku
a pokračuji do dalšího výpisku.
Po chvíli řeším lákavost spánku.
Do 10- ti minut pak opět nastává stav kdy:

Taková normální cesta ze školy domů

Jeden by řekl, že chůze v sychravém říjnu člověku nemůže zvednout náladu, ale opak je pravdou. Minulý čtvrtek mi jel vlak ze školy až za hodinu, tak jsem se rozhodla jít pěšky. Obvykle využívám MHD, ale tentokrát jsem se chtěla toulat ulicemi a obhlídnout místní sportovní obchůdky.
Šla jsem po ulici cestou ze školy směrem na nádraží asi tak v 17:15. Najednou z nějakého obchodu přede mnou vyšla taková podivná trojice lidí, která měla plné ruce. Trojice se skládala z párečku, který nesl mezi sebou v takové té přenosné sedačce malé dítě. No a zřejmě jejich trošku hoperskej kamarád nesl dětský kolo rodělený na 3 kusy v papírové krabici (toho že bylo na tři kusy jsme si všimla až po této příhodě). Samozřejmě všichni šli vedle sebe, aby si mohli povídat, takže zde nebyla možnost je předejít (v tu chvíli mi to bylo celkem jedno, měla jsem totiž stále spoustu času do odjezu mého vlaku).
Asi tak po 20 metrech ten týpek s krabicí sejmul tím kolem poutací tabuly do nějaké restaurace, na které by…

Pokora

Nezapomeňme si uvědomit že nadřazenost a sebedůvěra jsou dvě odlišné věci. Nadřazenost je víra v ostatní že jsou horší než já, ale sebedůvěra je víra ve své schopnosti. Proto povyšující se člověk nemůže dojít svého cíle.

„Odvaha nás vyšle na cestu, pokora nám ukáže cíl.” Pavel Kosorin

Neberme lidi, kteří nás mají rádi jako samozřejmost!

Úsměv sluší každému, tak proč si lámeme hlavu s pitomým oblečením? Proč se přetvařujeme a „staráme se jen o sebe”? Kdyby jsme se radši usmívali na ty, kteří o nás pečují a mají nás rádi, hned by bylo všem líp.

„Když vysadíš jedovatý břečťan, jahody sklízet nebudeš.”

William Stephens

Když člověk doma nenajde mléko ve 20:30

Po každém tréninku mám potřebu doplnit bílkoviny, takže většinou večeři zapiju mlékem nebo zákysem. Problém nastane když doma nic takového nenajdu...
Jednou večer v pátek po tréninku, jsem opět prohledávala lednici, abych našla mléko (zákys, kefír, nebo něco tomu podobného). Samozřejmě jsem našla jen prošlou láhev mléka, tak jsem se vydala k babi do lednice (naše rodina bydlí s prarodiči), kde byla jen ta odtučněná voda, které se vážně nedá říkat mléko.
Na hodinách už bylo půl deváté, takže v nedalekém městě, kde je obchoďák už bylo zavřeno (otevřeno do 20:00). V tomto městě se také nachází mlékomat, což bylo mou jedinou nadějí. Ten bývá v provozu naštěstí 24 hodin denně. Jelikož jsem obdržela čerstvě řidičák asi před 14 dni, rozhodla jsem se vyrazit autem. Našla jsem láhev, doklady, drobné a vydala se pro mléko. Celou cestu jsem se těšila na vychlazené plnotučné mléko z automatu, to jsem však ještě netušila, že celá cesta bude zbytečná.

Nelituji svých kroků, každý mě posunul dál

Jak se vyrovnat s něčím,
co nemůžu nikdy získat.
Odpověď neznám, mlčím,
nechce se mi ani pískat.
Ta touha je silnější než já
a stále živí odvážnou naději.
Nemám ani šanci jak se zdá
a tvrdí nehledej jiného raději.
Usmívám se denně na svět jako debil
se smířením, že není cesta.
Snažím se před tím utéct, ale nevim
pravděpodobnost je 1 ze sta.

Neustupuj před sebou

Když jsi spokojený, můžeš udělat spokojené okolí. Opačně to ale nefunguje do té doby, než zjistíš, co Tebe dělá spokojeným. Protože to co si myslí okolí, že je pro tebe nejlepší, tak s tím nemusíš být spokojený Ty.

„Chop se vlády nad svým životem, nebo to udělá někdo jiný.”

Herman Millman

Usmívej se na svět

Úsměv sluší každému,
tak proč se skrýváme do ulity.
Možná proto, že nevidíme své kvality.

Není potřeba být namyšlený,
ale přiznat si své zlozvyky i přednosti,
pak už stačí jen své srdce ze tmy vyprostit.

Zkus se usmát aspoň jednou,
aspoň na jednoho člověka denně,
uvidíš, že dojde k malé změně.

Každý je jedinečný

Časem, čím dál tím víc si začínáš všímat toho, že děláš některé věci jinak než ostatní. Následně zjistíš, že děláš jiné věci než ostatní. A když postupem času na to konečně budeš pyšný, teprve potom si začneš vážit sám sebe a budeš vědět KDO DOOPRAVDY JSI.

„Každý z nás musí veslovat tím veslem které má.”

Anglické přísloví

Lidská bytost

Člověk je ochoten riskovat
pro to co miluje.
Člověk je schopen milovat
i když ho to zraňuje.
Je vážně fascinující,
že děláme stejné chyby,
ty stále se opakující.
Je kolikrát až neuvěřitelné,
jak dokážeme být slepí,
když srdce je nezastavitelné.

Hledáš sádru? Tak tady ji určitě najdeš... :D

Stojím si takhle doma na štaflích a natírám vrata od kotelny a najednou přijde ségra a začne se hrabat ve skříni s barvama a lakama. (Snad nikdy jsem jí neviděla že by tu skříň někdy otevřela)
po 10 - ti minutách jejího marného hrabání se ve skříni:

Já:„Co tam hledáš?”
Ségra:„Sádru”
Já:„ A na co jí chceš?”
Ségra:„ Potřebuju jí do školy.” (Je totiž učitelka a potřebovala ji pro prvňáky)
Já:„ Aha. A ty víš, že tam je? Nebo ti to řekl táta?”
Ségra:„Ne proč?”
Já:„No já jenomže tam jsou barvy. Tak se ho zeptej.”
Ségra:„Hm.” ( zavřela skříň, odešla a už se nevrátila :D )


Víš kdo doopravdy jsi?!

Lidé říkají:„ Věř si!” Ale jak si můžeš věřit, když nevíš kdo vlastně jsi?! Nejdříve musíš zjistit kdo jsi, postavit se sám sobě a přijmout všechny své dobré i ty špatné vlastnosti. Jedině potom v zrcadle uvidíš celé své PRAVÉ JÁ.

„Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.”


Antoine de Saint - Exupery

Stárnutí

Jako si nechtějí přiznat rodiče,
že jejich děti se stávají dospělými,
tak i My děti si neuvědomujeme,
že Naši také stárnou.

Jako berou rodiče své rodiče,
tak ani My sami se necítíme dospělými.
Zvykli jsme si a nerespektujeme,
že všichni stárnou.

Jak léta plynou, tak roky míjí,
a pak zapomínáme na náš věk.
Náš drahý čas je odnášen větrem,
aby jsme žili.

Šiř pohodu a budeš v pohodě

Recept na spokojený život je jednoduchý, ať děláš cokoliv, dělej to s láskou a okolí Ti to vrátí.


„Když přijde na to, abych se podělil, cítím lítost, když si ale uvědomím, co všechno dostávám, rychle se pustím do práce, abych to vynahradil ostatním - náhle nacházím skvělou příležitost, jak se odvděčit.”


David K. Reynolds

Myslíš si, že mě znáš?

Čekám na tebe jako den na Slunce,
každý tvůj úsměv mi dodává sílu. Sotva mě znáš, ale to je má šance, překvapivě tě získat a netlačit na pilu.
Máš o mě úplně jinou představu, každé tvé mínění o mě je jen poloviční. Klidně kvůli tobě oceán přeplavu, když budeš chtít, vím, že nejsme věční.
Nemůžu unést, když tě někdo zraní, každá tvá slza mě dohání k šílenství. Jak dlouho bude trvat tohle hraní na to, že mezi námi je jenom přátelství.

Přelud

Sedím u ohně a kolem jsou pražce,
koukám na dno a vidím se ve flašce.
Cítím kolem smrad z asfaltu,
a tak vidím hvězdy z kobaltu.
Jsem vlk samotář,
lehce se zamotáš,
do sítí mých citů,
když hledám identitu.
Píšu další texty, které nikdo nečte
a vím, že mi je stejně někdo vyčte.
Za to, že je publikuji,
za to, že je nemiluji.

Svět jsme My!

Vlastníma očima vidíme svět, který na Nás vytváří tlak a ovlivňuje Nás. Pravdou však je, že to jak svět vidíme záleží na našem chování. Protože naším chováním a prací tvoříme svět ve kterém žijeme.

„Jsme tím, čím si myslíme, že jsme. Všechno, čím jsme, je dáno naším myšlením. A pomocí tohoto myšlení stavíme svět.”
Buddha

Stále hledáš?

Stojí to za to?
Když slýcháš
to je omyl zlato.
Statut věčného přítele
ti svazuje ruce při těle.
Vyliješ si srdce na dlaně
a pak se chováš poddaně.
Držíš se každou chvíli,
a hlavu máš plnou víry.
Že to jednou konečně vyjde
a dotyčný k tobě přijde.

Něco víc

Jdu, ale nevím kam
a časem se propadám.
Srdce mě táhne tam,
kam své city ukládám.
Mám pocit, že to je víra,
v něco, co mi nedá spát.
Mám pocit, že je to síla,
která si chce se mnou hrát.
Je to něco silného
co mě pohání kupředu.
Je to něco daného
asi to je kapitola osudu.

Jak?

Jak vysvětlit nevysvětlitelné?
Snažím se pomocí příkladu,
ale nevím jak na tu záhadu.
Jak přijmout nepřijatelné?
Nevezmu si to já ale jiní,
protože oni si toho více cení.
Jak dostihnout nedostihnutelné?
Ani náskok dnes nepomáhá,
když se rychlý života rozmáhá.

Moderní hudba

Trendem jsou stále nové skupiny,
stačí když text se anglický zdá
a hned se to prý poslouchat dá.
Aspoň že poslouchat to není povinný.
Tři akordy a hned máš hit,
i když k tomu nemáš cit.
Opakování refrénu do zbláznění a ve sloce moc textu nikdy není.

Téma: Celý svět se ti hroutí
a kolem jsou jen citů žrouti.
Musí to zapůsobit na davy lidí
a omšelý text v songu slávu sklidí.

Hodnota našich let

Každý z nás neustále hledá něco, čím by jsme si prodloužili život. Nejde o to kolika let se dožijeme, skutečná délka života je měřena množstvím zážitků a životními díly. Je jedno jestli se jedná o vydanou knihu, vítězství v lize nebo o vylepšení receptu na zavaření okurek, jde o ten otisk v budoucí historii.

„Smyslem života není být šťastný - je to něco víc. Člověk má být užitečný, aby nežil nadarmo.”

Leo Rosten

Není rada jako rada

Často známe řešení na naše problémy, ale nejsme schopni si to přiznat. Kdyby jsme poslouchali hlouběji naše myšlenky, našli by jsme ten klíč ke štěstí.

„Jestliže dokážeš rozeznat dobrou radu od špatné, žádnou radu nepotřebuješ.”


Anonym

Tenis

Bitva o každý míček,
kterou sleduje i můj strýček.
Naběhané kilometry se sčítají,
když tenisáky sem tam lítají.
Antuka, tráva, či beton.
Tak se ptám
kdo je ten neznámý fantom? Vítězí na každém povrchu, ale poraženým dává útěchu.
Přátelství, pokora, odhodlání.
Každý už ho potkal, vždy má jistou ruku při podání. Je to respekt k soupeři
vždy když se hráči nedaří.

Spravedlnost

Když jdeme spravedlnosti naproti, nikdy nepřijde. Uvidíme ji až tehdy, když se začínáme otáčet zády, protože jde o jiný úhel pohledu, a proto „spravedlivě” spadneme na dno.
„Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.”
Jean de La Bruyere

Báseň na míru k 40 ce

Sebekritika

Každý sám sebe vidí kriticky,
tak i já na sobě sleduji jen nedostatky.
Myslím si že jsem ztracený případ,
protože jsem svá a nenosím podpatky.
Mám citlivou povahu,
ale člověk jsem chladný.
Oplívám moudrostí,
ale mozek mám vadný.
Život mi ukázal stinné stránky
a nechal jen malou naději.
Nevím co mě čeká zítra
natož za rok a pak později.

Ty to dáš

Ty to zvládneš.
Ty to dokážeš,
píšeš si svůj příběh,
vždyť to znáš.

Další stresová situace,
chceš to těsně před cílem vzdát.
Něco ti říká intuice,
a proto neustoupíš tak jdi se prát.

Stále si opakuješ ty stejná slova,
která tě drží nad vodou.
Nevzdáváš se pořád stále znova,
neúspěch je pro tě citrón se sodou.

Já neustoupím

Říkají dvakrát do stejné řeky nevkročíš.
Já klidně pro to skončím až do tichého oceánu.
Budu plavat až do posledního výdechu,
když díky tomu s nadšením vstávám zas po ránu.
Prej nedělej to, když ti to ničí zdraví,
to říkají ti, co o tom nic nevědí.
Vnímají jen mé tiché neúspěchy,
ale na mou šťastnou duši nehledí.

Zvaž to...

Sedím a přemýšlím,
za čím se vlastně ženu?
Jestli to co dělám
mám vlastně nějakou cenu.
Kdo ví...
jde o vnímání jednotlivce,
jestli dojde k vysvětlivce.
Čekám na ...
Nevím jestli běžet nebo couvat,
nechci časem jen tak proplouvat.

Co je pravda?

Jediné, co máme opravdu jisté, je tahle chvíle, to ostatní je pouze v naší mysli. Tak přijměme realitu a rázem všechno nebude tak složité.

„To, co je pravda, platí pouze v jedné chvíli a na jednom místě.”
T. S. Eliot

Smrťák

Všechno je relativní,
i slovo relativní je relativní
až je to trochu absurdní.

A proto existuje tato osoba...

Je to rodinný pocestný,
který nemá rodinu. příchod bývá bolestný, a v pravou hodinu.
Čeká na ten osudný čas, aby neodešel sám. Ukradne dotyčnému hlas a tělo pověstí na trám.

Život naruby

Zase ztrácím svůj směr,
a tak chystám další sběr
vlastních myšlenek a pravých důvodů,
proč zas dál klesám a nesklízím úrodu.
Tak se to táhne přes 4 roky,
skládám dál chyby a celé sloky.
Slzy už nevnímám přes pravé hlubší šrámy
Tak poslouchám rady a kupuju jen další krámy.
Je to má smyčka, která mě svírá,
drží mě u dna a opouští víra.
Stále však dýchám pro tohle kolo,
přestože cítím, že už mě stálo mnoho.
Jednou už musím vykročit rázně,
vystoupit z vlaku, zanechat kázně.
Je to daleko ale zároveň tak blízko,
stačí jedna chyba a navždy budu nízko.

Život je hra

Je jen na nás jak tuto hru budeme hrát, jestli budeme respektovat pravidla nebo ne. V každém případě obdržíme nějakou odměnu.

„Hra na život se podobá házení bumerangem: slova a skutky se nám vracejí s přesností přímo ohromující.”

Florence Scovelová - Shinnová

Desire

I´m not a bird,
but I can fly.
I have heart,
but it isn´t mine.

I feel really sick,
it isn´t true.
I feel homesick,
but it can be flu.

I know this feeling,
it´s very heartbreaking.
This needs another person,
because be lonely is sad version.

My brain says, love
doesn´t need another stuff.

Kouzlo přírody

Říká se, že silnější přežije, ale neznamená to, že člověk je tak silný, aby byl schopen žít bez přírody jako takové. Bez vody, tepla a vzduchu nepřežijeme ani jediný den, proto si važme toho co máme a neničme ji, jako bychom ji vůbec nepotřebovali.

„Příroda zachovává druhy, velmi málo se stará o jedince.”
Voltaire

Kudy se dát?

Moje srdce pro to buší
a má duše už zřejmě tuší,
že by se chtěla už vrátit,
ale zatím musím časem platit.
Jakmile zjistím,
že nemám nic,
konečně pochopím,
že jsem měla víc.
Mé plíce pro to dýchají
a mé oči nad tím plakají,
protože vědí, že to nelze vrátit,
ač jsem to nechtěla nikdy ztratit.

Když je to ono, poznáš to

Když něco měníš,
máš obavy,
že to nevyjde,
a proto zuby ceníš.
Zkoušíš to nejspíš jinak,
udělat to líp.
Jdeš si za svým,
ikdyž rychle jak slimák.
Věříš-li si vše je možné dokázat
i přejít vodu suchou nohou.
Neztrácet čas a pohodu,
vše je úspěch jak tkaničku zavázat.

Vnímej tu chvíli

Jako zpomalený film
vidím svět kolem sebe.
Nikdo a nic nejde do nebe,
realita jako že hoří plyn.
Každá část odnesena větrem,
je něčím nepotřebná a zbytečná.
Poslední jízda do stanice konečná
i kdyby duše nešla změřit metrem.
Život je koloběh světa.
Dokud neumře poslední sen
vím, že zítra přijde další den
a tak běží mi další léta.

Beznaděj

Ten pravý boj začíná tehdy, když víme, že nemáme pro co bojovat. Ti silní si to ale nepřipustí.

„Beznaděj je vlastně porážkou. Nesmíme se jí oddat, dokud jsme ještě schopni něco dělat.” Karl Jaspers

Najít sebe

Projít nejvyšší propastí,
spadnout až na vrchol.
Nechytit se do pastí,
jen ty chvíle přežít.

Povstat jako fénix,
dostat poslední šanci.
Dojít na kraj útesu,
radost ti zas donesu.

Najít tu promrhanou věčnost,
užívat si ty krásné okamžiky.
Přestat žít filmovou skutečnost,
začít pořádně, jak se říká od píky.

Čas, to je zabijácký hrdina,
něco vezme něco přinese.
Je to netknutá i krutá hladina,
která mě životem pronese.

Jak mi je?

Je mi na zvracení!
Z toho co teď jím,
z toho jak teď vypadám,
z toho jak se teď chovám k ostatním.

Je mi na zvracení!
Z mé blízké budoucnosti,
z rozdílů mých nohou,
z mého stavu neustálé závislosti.

Je mi zle!
Protože vím jak mi bylo dobře,
protože teď trpím myšlenkami,
protože pro štěstí se člověk tolik nadře.

Až budu v cíli

Až z nebeských fléten uslyším obláčky,
až ticho spadne do omáčky.
Až poznám, že konec se blíží,
uvidím, že osud ke mě míří.
Zastavím svoji mysl kvůli očím,
abych zjistila, že už se loučím.
Já se rozloučím,
život svůj ukončím,
duši tu roztančím.
Až z mořských plání přiletí vločka,
až zavřou se má očka.
Až uslyším tání ledu,
tak už nic nepředvedu.

Jídlo

Co vlastně znamená jídlo v našem životě? Někdo to má jako požitek, někdo jako nutnost a někdo o tom marně sní... Někdo hladoví, někdo má jídla zas až moc, každopádně v obou případech trpí. Je důležité si uvědomit proč tomu tak je.


„Špatní lidé žijí, aby jedli a pili, dobří lidé jedí a pijí proto, aby žili.” Sókratés

Život je volba

Někdy si stačí uvědomit, co vlastně znamená volba, a pak už je vše jasné, protože vždycky se něco děje.

„Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.” Hal Urban

Říká se...

Říká se, že první vyhrání z kapsy vyhání.
Já říkám, že nadání nebrání selhání.
Říká se, že život je krutý.
Já tvrdím, že stačí nemít mozek dutý.
Říká se, že jste to co jíte.
Já se ptám, kdo ví co vlastně sníte?

Věř si!

Neptejte se ostatních co je správné. Zeptejte se svého srdce a podle toho konejte.

Socrates:„Každý ti chce říkat, co máš dělat a co je pro tebe dobrý. Oni nechtějí, aby sis našel svoje odpovědi. Oni chtějí, abys věřil těm jejich.”
Dan Millman:„Dovol mi hádat. Ty chceš, abych věřil těm tvým?”
Socrates: „Ne, já chci, abys přestal přijímat informace z venku a začal přijímat informace ze svého nitra.”

z filmu Pokojný bojovník

Už dost!

Tak už se probuďte,
a k totalitě se nenuťte. Život není pohádka, je to jen velká šarvátka.
Když budete bojovat kordem proti tomu kdo bojuje bambitkou, setkáte se se svým mordem
a pak neodjedete ani sanitkou.

Prý rovný rovného si hledá,
aneb vrána k vráně sedá.
Proto nelze bojovat opatrně,
když stojíte proti krvelačné vlně.

Nesuďme sami sebe!

Zamysleme se před tím, než to vyslovíme, protože slova nejdou vzít zpátky a vezměme v úvahu i to, že my sami nejsme dokonalí.

„Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.” Karel Čapek

Budu silnější

Rok s rokem se sešel
a já opět brečím do polštáře.
Sotva mi notebook došel,
začala jsem studovat bakaláře.
Poprvé to bylo při sportu,
když jsem byla na hrotu.
Po druhé to byl jeden krok,
zas zlomená stejná noha, šok.
Je to další motivace,
život není animace.
Dokázat že mě to nezastaví.
Vůle a ego, ty se na odpor staví.

Sněhová rozprava

Konečně snížek napadnul,
asi leckoho strach popadnul.
Ale o tom to je,
není krásy bez boje.
Tak nebezpečný,
ale přesto užitečný.
Je to páka v mysli,
aby jsme opatrně ven vyšli.
Louky se stávají bílým mořem,
neodváží se vylézt ani kořen.
Je to jak nadýchaný obal krajiny,
výměna ohavného kraje za jiný.

Motýlek

Nad paloučkem poletuje,
všechny kvítky obletuje.
Aby smočil úzký sosáček
než slunce potká obláček.
Bloudí světem tam a sem, cestuje jak s kompasem. Cestou zpět vždy přinese vůni květin motýlí komtese.
O víkendech létají spolu a večer jedí u jednoho stolu. Popíjejí sladký nektar a opěvují další hektar.
Jednou se však doneslo, že motýlek zakop o křeslo. Zlomil si na noze malíček, to prý viděl soused zajíček.

Chybí snílek, co by změnil svět.

Chci lepším člověkem být,
přesto však nepřestanu snít.
Nedopalky zašlapuji jen z odporu.
Nekouřím, proto mizím v prostoru.
Vím, jsem jen člověkem cizím,
neboj, za chvíli navždy zmizím.
Ve škole je vždy jen 1 odpověď správně,
ale cesta praví,"podívej se na mně."
Říká se, že svět je černobílý chaos,
kec, jako tvrdit že je nepotřebný Laos.
Vše je něčím důležité
jako věci již použité.
Jakmile někdo někoho nebo něco zavrhne,
vrátí se a své staré vlastnosti převrhne.
Důkazy nevlastní pravou důvěru,
proto nešáhnu po ďábelském úvěru.
Věřím v upřímnost a čest,
podvodem poznáš jen mojí pěst.
Dobří lidé se bojí o přátele a rodinu,
a tak následujem satany každou hodinu.
Protože chceme ochránit své blízké,
vládnou nám lidé ovlivnění ziskem.