Když člověk doma nenajde mléko ve 20:30

Po každém tréninku mám potřebu doplnit bílkoviny, takže většinou večeři zapiju mlékem nebo zákysem. Problém nastane když doma nic takového nenajdu...

Jednou večer v pátek po tréninku, jsem opět prohledávala lednici, abych našla mléko (zákys, kefír, nebo něco tomu podobného). Samozřejmě jsem našla jen prošlou láhev mléka, tak jsem se vydala k babi do lednice (naše rodina bydlí s prarodiči), kde byla jen ta odtučněná voda, které se vážně nedá říkat mléko.

Na hodinách už bylo půl deváté, takže v nedalekém městě, kde je obchoďák už bylo zavřeno (otevřeno do 20:00). V tomto městě se také nachází mlékomat, což bylo mou jedinou nadějí. Ten bývá v provozu naštěstí 24 hodin denně. Jelikož jsem obdržela čerstvě řidičák asi před 14 dni, rozhodla jsem se vyrazit autem. Našla jsem láhev, doklady, drobné a vydala se pro mléko. Celou cestu jsem se těšila na vychlazené plnotučné mléko z automatu, to jsem však ještě netušila, že celá cesta bude zbytečná.

Při příjezdu na místo jsem zjistila, že můj nejoblíbenější automat na světě už po několikáté vyrabovali místní gauneři, a tak byl opět MIMO PROVOZ. Opravdu nechápu, proč nemůžou „jen” ukrást peníze (mimochodem jich tam nemůže být zas tolik), a nepoškodit ten stroj, protože vždy trvá několik měsíců než celý automat vymění a uvedou opět do provozu.

Po zbytečné noční projížďce jsem přijela domů, smířená s tím, že dnes už si mléko vážně nedám. Než jsem vešla do domu, jen tak ze zvyku jsem zašla ještě do sklepa. Když jsem pohlédla na regál se zavařeninami, nevěřila jsem svým očím. Úplně v zadní řadě byla poslední krabice polotučného mléka. Nebylo sice čerstvé jako z automatu, ale pořád jsem na tom byla líp, než kdybych si vzala tu odtučněnou vodu od babi, kterou dává kočkám.

O té doby jsem se poučila a při každém nákupu si koupím mléko a v lednici mám pořádnou zásobu. ;)