Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2017

Letní vzpomínka

Schází mi ty letní rána,
jehličí místo postele
a splněné sny.
Chybí mi ty nové motivace,
nové známosti
a nestálý domov.
Schází mi ta druhá strana,
krosna místo přítele
a nekončící dny.
Chybí mi myslet krátkozrace,
stavy bdělosti
zkrátka letní pohov.

Kdo ví...

Všechno je přesně tak, jak má být,
jen člověk je nespokojený,
protože lidé nepřestávají snít.
Sní si napříč realitou
a nevidí pravou skutečnost.
Není lepší  ani horší,
je taková jaká je.
I tohle je jen báseň s myšlenkou,
pro někoho je křížovkou
a pro někoho jen další tajenkou.

Auvajs

Miliony kroků ročně tak ještě jeden, proč ne? 
Jeden krok jeden krok stranou, zaváhání nebo nepozornost? Nejde o emoci hranou.
Náraz soupěřky vypadá nehezky.
Mozek hlásí  dneska končíš. Adrenalin bolest hasí.
Prej koleno hm tak jo, už mám sbaleno...
Miliony kroků ročně, kdy bude další a zas chůzi začne? 

Pouze já jsem svůj největší a jediný nepřítel

Nejvíce se bojíme toho, co chceme. Nebojíme se neúspěchu, ale toho, že se náš sen může splnit, že nebudeme vědět, jak se máme zachovat,....  Jde o to, že neumíme přijímat, kolikrát nejsme schopni přijmout ani pomocnou ruku od druhého, přestože je to někdo z rodiny.  Zkrátka se bojíme toho, že nevíme jestli budeme umět být šťastnými. Proto mnoho lidí raději zůstane nešťastnými, protože to už přece umí a HLAVNĚ PROTO, ŽE NEMUSEJÍ NIC UDĚLAT, NEMUSÍ SE POSTAVIT ČELEM SVÉMU STRACHU / SNU.
„Pokud se nevěnujete také malým věcem, ztratíte i velké.” 

Menandros

Je to dar ?

Člověk má jeden  neuvěřitelnej dar.
Někdo myslí,  že to je  objem mozku
a  inteligence.
Nebo  5 prstů  a  chápavý palec.
Nebo dokonce  nekonečná mysl  a  řeč. Jiní zas myslí,  že jde  o empatii a  lásku.
Tím darem je,  jen obyčejná naděje  a to,  že čas  smaže sílu bolesti.

Internet je bližší vesmír

Internet je jako vesmír, prostor nekonečných možností. Otázkou ale zůstává, jestli víc čerpáme  mi z něho nebo on z nás. A stejné je to se životem.


„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.”

Tomáš Garrigue Masaryk

Něco mezi láskou a mnou

Procitám k lepším zítřkům,
kdy dočkám se více lásky.
Celý svět mě úplně pohltí
i bez jakékoliv trapné sázky.
Já jsem ty a ty jsi já, je to skutečnější než se zdá.
Někdy stačí kraťoučký mžik
a daná osoba tě něčím upoutá.
Máš potřebu jí za to vzdát dík,
ačkoliv nevíš proč, bouři rozpoutá.

Bouři pocitů a myšlenek,
které mají sílu dopingu. Najednou je všechno možné a to i bez úmorného tréninku.

Koloběh zranění

Poučím se už někdy?
Další sezóna další zranění.
Proč to pro mě není znamení?

Znamení o konci téhle etapy,
jenže já se nevzdávám a své srdce lásce prodávám.

Rozhodnutí, dobré nebo špatné? To nezjistím, pokud sebe zklamu a proto další a další mýty lámu.
Zvedám se znovu a znovu jako fénix, co již nemá hlavu.
Je to vždy nejdůležitější maličkost! Opět vítám do života další změnu a mě nezbývá než překonat vyšší stěnu.

Co znamená sedět a mít sluchátka v předcpané MHD? Neslušnost?

Není divu že většina lidí, ať už dojíždí nebo žijí ve městě, jako je Plzeň, Praha, Ostrava a další, cestuje se sluchátky. Chceme se odpoutat od reality. Nikde totiž není člověk sám a všude je ve společnosti lidí, ať už je to v tramvaji, metru, vlaku, v obchodě, v práci, v restauraci, na ulici nebo třeba i na toaletách. Jednoduše řečeno město je jedna velká koncentrace lidí. Toto uskupení lidí, tvoří vizi dokonalosti, ale pravdou je, že má i spoustu nedostatků, ale to teď rozebírat nechci.

Sluchátka, někdo je vidí jako kabel, někdo jako relax, nadhled, kouzlo neviditelnosti nebo třeba závislost. Všechno ale záleží na úhlu pohledu. Pro mě znamenají štěstí. Jsou totiž zprostředkovatelem hudby a ta jako jediná mi pomáhá pochopit sama sebe a vykouzlí mi úsměv na mé často zamyšlené tváři. Můj úsměv je ale také občas dost rychle zmražen, protože spousta lidí si myslí, že se sluchátky člověk neslyší. My, kteří používáte sluchátka, chápeme, že někdy je tomu právě naopak a dozvídáme se věci, kte…

Začnu od sebe

Běžím, běžím, utíkám,
každý den je pro mě darem.
Často stejně naříkám,
proč se nespokojím s barem?
Pak si uvědomím jednu věc,
že jsem to vždycky já,
kdo není tím, kým se zdá.
Běžím, běžím, nedýchám,
nestíhám žít teď a tady,
protože moc pospíchám.
Proč nezkusit cizí rady?
Pak si zas uvědomím další věc,
že jsem to opět já,
kdo tápe a komu vůle upadá.
Běžím, běžím, zastavuji,
konečně nacházím pochopení.
Svůj směr teď upravuji
a lámu své zřejmé zaslepení.
Teď vím jistě jednu věc,
že jsem to pouze jenom já,
kdo své štěstí ovládá.

Největší moc máme my sami

Spusta lidí v zoufalosti končí svůj život sebevraždou, ale okolí si často myslí, že daná osoba měla vše a byla úspěšná. Člověk není úspěšný a šťastný podle vnějších měřítek, ale podle svých pocitů. Když se cítíme dobře máme pocit, že neexistují hranice nemožného, proto nejde o úspěch, ale o naše pocity. Radost, smutek, láska, zlost, všechno jsou to pocity, které řídí náš vlastní svět, proto život je uvnitř nás samých a nehledejme ho všude kolem.

„Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu.” 

Albert Schweitzer (kniha Moc - Rhonda Byrne)

Kroky štěstí

Kráčet hrdě světem se svým já.
To je štěstí!
Ne, není to jen náhoda.
Znamená to být šťastným.
Presměrujme naší pozornost,
na to co milujeme.
Dostaňme to, co si zasloužíme
a postavme si k tomu další most.
Nejde o to mít peníze,
chce to nastolit mír v duši.
Čekáme na klid do důchodu,
kdy je čas cestovat a jíst suši.
Omyl, vše co potřebujeme máme na dosah,
tak blízko že to přehlížíme.
Plňme si sny teď, důchodu se nemusíme dožít.
Vyjadřujme vděčnost, ať se životem jen neplížíme.

Tajemství blokují náš život

Má-li člověk tajemství tak lže. Lže sobě nebo okolí. Smutné je, že většinou kvůli strachu ze sebe samého. Popíráním se vlastně přiznáváme. Propírání jen první fází přijetí pravdy. Sveříš -li 1 tajemství denně, život se časem stane jednodušším. 

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.” Seneca

Na konci dne

Brzo slunce zapadá
a mě touha přepadá.
Jít spát nebo ponocovat? Dát přednost duši nebo fyzickému tělu?
Později mě napadá,
že mi škola odpadá.
Proto nelze rozhodovat,
dneska se jde ponocovat.
Mesíček už vychází
a mě smysl dochází.
Že život je tak strašně krátký, proto neženu se do oprátky.
Nebudu se snažit vyčkávat, protože štěstí nejde prodávat. Odletět nebo skočit? Získat víru nebo prostě jen vědět?

Vyčerpávající gramatika

Člověk se někdy nemůže soustředit kvůli starostem nebo kvůli nevyspání, ale někdy prostě jenom kvůli hladu.

Při hodině angličtiny jsme pracovali ve dvojicích. Zadání znělo: V každé větě je jedna chyba opravte ji.

Věta: „Companies should pay their supply.”

Jindřiška: „Jo tady má bejt jasně „suppliers”...”
Já: „Jasně”
Jindřiška: „To vypadá, že už mi to zační zapalovat, že bych se už konečně dneska probudila?”


Věta: „I live in London, where has some parks.”

Já: „Myslím, že by tam mělo být „are”.”
Jindřiška: „Hm, zní to blbě.”
Já: „Taky mi to moc nesedí, „there are some parks” zní líp.”
Jindřiška: „Jako jo, ale stejně je to divný.”
Já: „Ok a co si myslíš ty, jak by to mělo bejt dobře?”
Jindřiška:po usilovném přemýšlení (2 minuty) „Já mám hlad.”
Já: „Fajn, dobrý řešení. :)”

________________________
Jindřiška
Já = Peddy


Jarní ráno

Kráčím napříč světem,
hele už je květen.

Jaro už je v plné síle,
oj, beru sluneční brýle.

Krajinou se line jemná vůně,
mám citlivý nos jako slůně.

Užívám si Slunce v duši,
moje tělo štěstí tuší.

Řepka

Ať jedu polem nepolem,
všude zlato nezlato.
Zprava zleva ze všech stran,
už nevidím ani stan.

Pro někoho zlatý důl
pro někoho zdraví půl.

Všechno pozlacuje pylem,
bionafta, dnes je módním stylem.
Ať koukám či nekoukám,
teď se skrz ní protloukám.

Paranormal Activity u mě doma

Říká se, že v nouzi člověk pozná přítele. Kdy ale opravdu poznáme sami sebe? Já mám pocit, že si začneme všímat konečně sami sebe, když vypadneme z toho každodenního koloběhu. Je to divné, ale někdy si stačí jít lehnout dřív než před 12 tou hodinou...:D 
Jednoho dne, když už jsem měla na konci jednoho semestru všechny zkoušky za sebou (úspěšně či neúspěšně), jsem si řekla, že by bylo fajn začít chodit spát zase "normálně". Když už se nemusím po nocích učit, tak bych mohla v noci třeba taky spát. Dala jsem si sprchu, zalezla do postele a pustila si jeden díl seriálu. Kupodivu jsem v 10 zavřela noťas a rozhodla jsem se, že usnu.

Nesnažme se sami utopit...

Když si uvědomíme, že si můžeme ublížit jen my sami, dojdeme k závěru, že se ve skutečnosti nevystavujeme nebezpečí, ale pouze soudíme sami sebe více, než nás samotné soudí svět.

„Budeš tedy soudit sám sebe (...) To je to nejtěžší. Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý.”


Antoine de Saint-Exupéry

Sociální role

Jiný pohled, jiný příběh,
vše se skrývá pod tou rouškou názoru. Tvoje vize, moje story, krok vpřed a otázky jsou na obzoru.
Mezi přáteli jsem kliďas říkají, že někdy až moc. Doma zpívám jenom nahlas, hořčík beru vždycky na noc.
Mezi hráči prý jsem střelec, ve vztazích jsem nevyzrálá. Doma žiju jako herec, ikdyž nejsem, co jsem hrála.

Omluva

Vždy když se někomu omlouváme za své chyby, omlouváme se ve skutečnosti sami sobě. Proto když nám druhá strana odpustí, může nás to často tížit dál, protože jsme ještě neodpustili sobě. 
„Není lepší msty než odpuštění.“

Josh Billings

Tam na konci duhy

Spousta lidí bydlí na konci duhy,
jenom okolí nechce vidět její pruhy.
Možná někdy oči otevřou,
možná pravdu neznají.
Spousta domovů je tam, kde duha končí,
kéž okolí před nimi nebude zavírat oči.
Možná na předsudky zanevřou,
možná rovnoprávnost uznají.

Touka Kirishima

Jedna z hlavních postav z anime Tokyo Ghoul. Rázná a často dělá ukvapená rozhodnutí, ovšem ohledně své minulosti je celkem záhadná.



Itachi Uchiha

Po delší době (no asi po 2 letech) jsem opět vzala tužku do ruky. Tentokrát jsem kreslila Itachiho Uchihu.



Černobílý svět

Není špatné ani správné rozhodnutí,
je jen rozhodnutí.
Přestože něco říkají, stejně tě nedonutí.

Nedonutí tě hrát jejich hru,
Hru kterou si tě ochočí
a budou ti lhát do očí.

Není bolestivé ani radostné rozhodnutí
je jen rozhodnutí.
Ty děláš to nejlepší bez podlehnutí.

Kdy? Dnes!

Nad tím co lidé doopravdy chtějí, lidé nejvíce váhají. Nechtějí udělat chybu, a často proto nědělají nic. Lidé potom, ale nežijí, jen přežívají se strachem z chyb. Pokud ale neudělají krok vpřed, nikdy se nedoví, jak to dopadne, protože věštci vyprávějí příběhy a né skutečnost.


„Hrdinové a zbabělci pociťují stejný strach. Hrdinové se ale chovají jinak, v tom je to.”

Cus D´Amato

Toto letí už půl století aneb osudem přelitých 50 let...

(Báseň k 50. narozeninám)


Dělej to, co říká srdce

Chcešli-li něco změnit, tak zvedni zadek a jdi něco dělat. Protože utápět se ve svých dokonalých představách nemá cenu, když jim nejdeš naproti. Uvědom si, že depresivní stavy vážně nejsou tvou dokonalou představou.

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.”
John Lennon

Pravdivá lež

V každém z nás je pravda i lež,
otázka je čemu nakonec řekneš běž.
Co si vybereš mysl nebo srdce?
Lhát jemně nebo mluvit prudce?

Trpět krutější pravdou?
Nebo trpět milosrdnou lží?

Lží si kupuješ čas pro pravdu,
ale tak jen schytáš další dardu.
Pravdou týráš ostatní,
ale časem se vše vyjasní.

Brusle a návštěva ovcí

Letos v lednu konečně nastala pořádná zima a mrazy. Proto jsem se s kamarádkou rozhodla, že zavzpomínáme na staré časy na bruslích, kdy jsme na rybníce byly od rána do večera. Dohodly jsme se, že mě vyzvedne v pátek až půjde ze školy a půjdeme si zahrát hokej. Možná to zní divně holky a hokej, ale je to tak. Každý se baví jak chce a my prostě máme rády hokej. :)

Sraz byl u mě doma v 16:00, samozřejmě jsem se oblékla, obula a brusle nechala nahoře v pokoji, takže jsem se musela znova zout a vrátit se. Potom jsem ještě hledala hokejku v kotelně. Tohle mi zabralo, ale tak max 10 minut, ovšem následující zdržení bylo delší, protože...

Kde je nalézt?

Pro odpovědi chodíme daleko,
nikdy nevíme kdy a kde je najdeme.
Určitě to znáš taky ty kolego,
že je někdy nevidíme a přejdeme.

Tik ťak, tik ťak, čas Nám ubýhá
do podrobností často zabýhá.
Cvak cvak, cvak cvak a tachometr
sčítá uběhnutý kilometr.

Máme je nadosah a před očima,
ale né vždy je dokážeme uchopit.
Však pro mozek by to byla svačina
jež dokáže další otázky potopit.

Dělejme to nejlepší, co jde

Neřešme to, co by jsme měli dělat, věnujme pozornost tomu, co právě děláme. Jestli se trápíme nebo jsme naštvaní, tak řešíme minulost nebo budoucnost, kterou nemůžeme změnit. Budoucnost můžeme ovlivnit až v tom okamžiku, kdy se stane přítomností. A o to jde, žít v přítomnosti.
„Když jsme šťastní, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří nemusíme být vždycky šťastní.”
Oscar Wilde

Každý řidič má jiný módní styl

Tato situace se přihodila mě a ségře, když jsme byly lyžovat jednoho krásného nedělního rána. Ovšem následně jsem touto historkou pobavila dost lidí, protože moje řešení bylo trochu nevšedního rázu...:D
Do našeho oblíbeného skiareálu jsme přijely přesně v 9:00 (což je mimochodem víkendová otevírací doba), aby jsme se vyhnuly sáhodlouhé frontě na vlek. Při příjezdu na parkoviště jsem musela stáhnout okénko u řidiče, aby mi zaměstnanec skiareálu sdělil, kam mám zaparkovat. Tento čin se ale po zaparkování ukázal jako velká chyba. Po krátkém zápasu s kličkou od okénka, mi ségra poradila, ať nechám nastratováno během toho než se přezujeme a oblečeme na sjezdovku. Přestože v autě bylo po 10 - ti minutách skoro solárko, tak se okno stále odmítalo vrátit do původní polohy. Takže jsem vzala plachtu, kterou obvykle dávám na sklo, aby nenamrzlo, a zavřela ji do dveří tak, aby až se vrátíme tam nebyla taková zima. Všechny věci jsem raději zamknula do kufru a vyrazily jsme na svah.

Když řeknu, že cestu znám...:)

Každý rok chodíme v den Silvestra odpoledne s přáteli na procházku. Vždy jdeme navštívit zalesněný vrchol Štedrý, aby jsme ten uplynulý rok uzvařeli nějakým pohybem :) A samozřejmě druhý den chodíme „rozchodit Novoroční kocovinu” tam, kde jsme loňský rok uzavřeli. Takže začínáme nový rok stejně jako se s tím starým loučíme. Vždycky bereme s sebou i naše nejbližší, a tím myslím především naše psí přátele. :)
Letos jsme vyráželi ve 14:00 od hráze místního rybníka, kde byl sraz. Sešlo se nás ne moc ani ne málo, prostě tak akorát, na skvělou procházku. V polovině cesty jsme zastavili na vyhlídce, kde jsme se společně vyfotili. Focení probíhalo tak, že kdo seděl na lavičce, vzal si na sebe jednoho psa. Večer jsem zjistila, že to byl opravdu „výborný” nápad (pointa na konci).
Na vrchol štědrý jsme došly po nově vybudované naučné stezce, o kterou se zasloužil místní spolek občanů. Na vrcholu se pak opékaly špekáčky, ale já se ségrou jsme vyrazili zpátky domů, aby jsme v 19 hodin odjeli za pá…

Nadhled

Svět je založen na jednoduchosti, akorát dospělí se ho snaží vidět složitě. Stačí se podívat na děti, jak jsou šťastné a všechno hravě vyřeší. Rozdíl je v tom, že nejsou zvyklé vidět problémy, které mohou nastat.

„V minutě, kdy se rozhodneš dělat něco, co opravdu dělat chceš, nastává život úplně jiného druhu.”

Buckminster Fuller

Myšlenky

Padám padám a nevím kam
padám padám kam,
nevím sám.

Krok sem a krok stranou,
otázka je jestli mě minou?
Ptám se sám sebe,
vnímám že, vedle sebe jdeme?

Plují mojí hlavou,
vyberu už někdy tu pravou?
Věřím jim vždycky,
doufám, že nehodí mi klacky.

Jak jsem zašla na jídlo do Crossu

Po emociálním vypětí a veškerém uvolněném adrenalinu po zkoušce se do 10 až 15 minut dostaví primární potřeby. Mám tím na mysli to, že ráno v den zkoušky si dám snídani, a pak už nemůžu před zkouškou nic jíst, takže se dostaví fakt obrovskej hlad. 
Na zkoušku jsem šla jako poslední a ještě se mě tam zkoušející ptal na spoustu otázek, ano měla jsem pocit, že ty otázky neberou konce. Nakonec jsem vypadla asi po 45 minutách a samozřejmě menza už měla zavřeno. Tak jsem se s kamarádkou rozhodal jí do Crossu, kde máme aspoň slevu na studenta. Samozřejmě tam nebyl velký výběr, jelikož bylo asi 15:45 takže na výběr byly poslední dvě plněné tmavé housky nebo césar salát. Jelikož mi to ještě relativně myslelo tak jsem si koupila ten salát, protože když člověk půl dne nejí, a pak se to sanží dohnat, tak to nikdy nedopadne dobře. To jsem ale nevěděla, co v sobě schovává za překvapení jídlo jménem Cesar salát.

Bez ohledu

Bez ohledu na reakce,
chci žít tady stále sladce.
Bez ohledu na reakce,
věřím, že vše půjde hladce.
Bez ohledu na pomluvy,
čekám, srdce stále mluví.
Bez ohledu na pomluvy,
vím, že mluvím nejen slovy.
Bez ohledu na mou roli,
stojím ještě stále v poli.