Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2017

Brusle a návštěva ovcí

Letos v lednu konečně nastala pořádná zima a mrazy. Proto jsem se s kamarádkou rozhodla, že zavzpomínáme na staré časy na bruslích, kdy jsme na rybníce byly od rána do večera. Dohodly jsme se, že mě vyzvedne v pátek až půjde ze školy a půjdeme si zahrát hokej. Možná to zní divně holky a hokej, ale je to tak. Každý se baví jak chce a my prostě máme rády hokej. :)

Sraz byl u mě doma v 16:00, samozřejmě jsem se oblékla, obula a brusle nechala nahoře v pokoji, takže jsem se musela znova zout a vrátit se. Potom jsem ještě hledala hokejku v kotelně. Tohle mi zabralo, ale tak max 10 minut, ovšem následující zdržení bylo delší, protože...

Kde je nalézt?

Pro odpovědi chodíme daleko,
nikdy nevíme kdy a kde je najdeme.
Určitě to znáš taky ty kolego,
že je někdy nevidíme a přejdeme.

Tik ťak, tik ťak, čas Nám ubýhá
do podrobností často zabýhá.
Cvak cvak, cvak cvak a tachometr
sčítá uběhnutý kilometr.

Máme je nadosah a před očima,
ale né vždy je dokážeme uchopit.
Však pro mozek by to byla svačina
jež dokáže další otázky potopit.

Dělejme to nejlepší, co jde

Neřešme to, co by jsme měli dělat, věnujme pozornost tomu, co právě děláme. Jestli se trápíme nebo jsme naštvaní, tak řešíme minulost nebo budoucnost, kterou nemůžeme změnit. Budoucnost můžeme ovlivnit až v tom okamžiku, kdy se stane přítomností. A o to jde, žít v přítomnosti.
„Když jsme šťastní, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří nemusíme být vždycky šťastní.”
Oscar Wilde

Každý řidič má jiný módní styl

Tato situace se přihodila mě a ségře, když jsme byly lyžovat jednoho krásného nedělního rána. Ovšem následně jsem touto historkou pobavila dost lidí, protože moje řešení bylo trochu nevšedního rázu...:D
Do našeho oblíbeného skiareálu jsme přijely přesně v 9:00 (což je mimochodem víkendová otevírací doba), aby jsme se vyhnuly sáhodlouhé frontě na vlek. Při příjezdu na parkoviště jsem musela stáhnout okénko u řidiče, aby mi zaměstnanec skiareálu sdělil, kam mám zaparkovat. Tento čin se ale po zaparkování ukázal jako velká chyba. Po krátkém zápasu s kličkou od okénka, mi ségra poradila, ať nechám nastratováno během toho než se přezujeme a oblečeme na sjezdovku. Přestože v autě bylo po 10 - ti minutách skoro solárko, tak se okno stále odmítalo vrátit do původní polohy. Takže jsem vzala plachtu, kterou obvykle dávám na sklo, aby nenamrzlo, a zavřela ji do dveří tak, aby až se vrátíme tam nebyla taková zima. Všechny věci jsem raději zamknula do kufru a vyrazily jsme na svah.

Když řeknu, že cestu znám...:)

Každý rok chodíme v den Silvestra odpoledne s přáteli na procházku. Vždy jdeme navštívit zalesněný vrchol Štedrý, aby jsme ten uplynulý rok uzvařeli nějakým pohybem :) A samozřejmě druhý den chodíme „rozchodit Novoroční kocovinu” tam, kde jsme loňský rok uzavřeli. Takže začínáme nový rok stejně jako se s tím starým loučíme. Vždycky bereme s sebou i naše nejbližší, a tím myslím především naše psí přátele. :)
Letos jsme vyráželi ve 14:00 od hráze místního rybníka, kde byl sraz. Sešlo se nás ne moc ani ne málo, prostě tak akorát, na skvělou procházku. V polovině cesty jsme zastavili na vyhlídce, kde jsme se společně vyfotili. Focení probíhalo tak, že kdo seděl na lavičce, vzal si na sebe jednoho psa. Večer jsem zjistila, že to byl opravdu „výborný” nápad (pointa na konci).
Na vrchol štědrý jsme došly po nově vybudované naučné stezce, o kterou se zasloužil místní spolek občanů. Na vrcholu se pak opékaly špekáčky, ale já se ségrou jsme vyrazili zpátky domů, aby jsme v 19 hodin odjeli za pá…

Nadhled

Svět je založen na jednoduchosti, akorát dospělí se ho snaží vidět složitě. Stačí se podívat na děti, jak jsou šťastné a všechno hravě vyřeší. Rozdíl je v tom, že nejsou zvyklé vidět problémy, které mohou nastat.

„V minutě, kdy se rozhodneš dělat něco, co opravdu dělat chceš, nastává život úplně jiného druhu.”

Buckminster Fuller

Myšlenky

Padám padám a nevím kam
padám padám kam,
nevím sám.

Krok sem a krok stranou,
otázka je jestli mě minou?
Ptám se sám sebe,
vnímám že, vedle sebe jdeme?

Plují mojí hlavou,
vyberu už někdy tu pravou?
Věřím jim vždycky,
doufám, že nehodí mi klacky.

Jak jsem zašla na jídlo do Crossu

Po emociálním vypětí a veškerém uvolněném adrenalinu po zkoušce se do 10 až 15 minut dostaví primární potřeby. Mám tím na mysli to, že ráno v den zkoušky si dám snídani, a pak už nemůžu před zkouškou nic jíst, takže se dostaví fakt obrovskej hlad. 
Na zkoušku jsem šla jako poslední a ještě se mě tam zkoušející ptal na spoustu otázek, ano měla jsem pocit, že ty otázky neberou konce. Nakonec jsem vypadla asi po 45 minutách a samozřejmě menza už měla zavřeno. Tak jsem se s kamarádkou rozhodal jí do Crossu, kde máme aspoň slevu na studenta. Samozřejmě tam nebyl velký výběr, jelikož bylo asi 15:45 takže na výběr byly poslední dvě plněné tmavé housky nebo césar salát. Jelikož mi to ještě relativně myslelo tak jsem si koupila ten salát, protože když člověk půl dne nejí, a pak se to sanží dohnat, tak to nikdy nedopadne dobře. To jsem ale nevěděla, co v sobě schovává za překvapení jídlo jménem Cesar salát.

Bez ohledu

Bez ohledu na reakce,
chci žít tady stále sladce.
Bez ohledu na reakce,
věřím, že vše půjde hladce.
Bez ohledu na pomluvy,
čekám, srdce stále mluví.
Bez ohledu na pomluvy,
vím, že mluvím nejen slovy.
Bez ohledu na mou roli,
stojím ještě stále v poli.