Já živel - Peddy 33

Hledám někoho  kdo mi porozumí, někoho  kdo mě nebude soudit někoho  kdo mě probere. Někoho  kdo mě bude mile prudit někoho  kdo mě sebere . Hledám tebe člověče  mé středozemí. Tebe  který vidí v dálce radost tebe  který ve snech cítí tebe  který nedělá druhým starost tebe  který ve dne letí. Hledám ... Hledám sebe  Hledám ... Hledám Tebe  osobo vzadu  kráčející v protisměru přede mnou. \ | / ⊙~⊙ .. ()

Dlouhé večery při odcházení Silné inspirace při představení. Cítíme jen tu vůni a pak naše špatné zacházení. Protože na řadě je již někdo jiný a dostává dominantní postavení. Tvrdý boj začíná na sněhu mráz usíná. Oceníme každý zdroj tepla a nesoudíme očima. Protože zima otvírá srdce, které závist protíná.

Před pár dny mě chytnul předvánoční úklid, problém nastal ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná vyhodit věci, protože jsem jednoduše nevěděla, jak je dobře zlikvidovat. A tak jsem se rozčilovala nad mým úklidem, který spočíval pouze v přemisťování věcí... Kdyby se na věci psali informace ve stylu, co se s nimi dělat smí a kam se mají vyhodit, když jsou nefunkční, tak by to možná lidi dělali. Ale to by asi bylo moc jednoduchý, protože podstatnější je PŘECE to, kam je vyhazovat nemáme... Aneb antiperspirant, powerbanka, náplně do tiskárny, sluchátka, barvy, laky,... nepatří do popelnice. Když máte zkušenost s pořádným tříděním odpadu, tak logicky víte, kam to odnést, ale obyčejný konzument na trhu tohle neví. Upřímně ani já nevím, kam spoustu věcí dát (a to prej jsem třídící pošuk), aniž bych je musela doma skladovat, než bude v obci svoz nebezpečného odpadu. Další možností je sběrný dvůr. Sorry jako, ale já vážně nejezdím každý týden do nejbližšího sběrného dvoru, protože jako obyčejný

Znáš své rodiče líp než oni tebe? No jakoby. Jako jak bych to řekla... Prostě tak. To je stejné jako ptát se, zná - li peklo nebe. Problém je, že k druhé straně nesahá můj zrak. Znáš i jinou odpověď, která má hrany? Jakoby Odpověď, která zahrnuje vše, a je vždy pravdivá pro všechny strany. Máte i vy ve svém okolí takového Jakobáka?

Ten pocit, kdy ti dojde, že to je ta věc, kterou jsi vždy chtěl dělat. Ten pocit, kdy cítíš, že tohle je věc, kterou jsi vlastně dávno věděl. Ten pocit, kdy si uvědomíš, že jsi byl jen slepý, protože ti někdo řekl, že to nezvládneš.

Co znamená být šťastný? Každý chce něco jiného někdo kapsy mastný někdo život vlastní. Co je vlastně normální? Každý má jinou vizi pro někoho výprodej totální, pro někoho opití fatální. Co je vlastně dokonalost ? Někdo vidí bezchybnost, někdo vidí moudrost. Co znamená žít? Pro každého něco jiného, vlastně to není nic divného. Vždy jde o pozorovatele a vztažnou jedincovu soustavu. Jiné pohledy a ukazatele tvoří jiné výsledky a představu.

Jít domů, vrátit se za úsvitu, aby neviděla moji bolest. Jít domů, dojít do cíle, aby bolest mohla zalést. Jít domů, doplout na vlně úspěchu, aby mě k tobě mohl přenést. Jít domů, kráčet hrdě se svými šrámy, aby vše zůstalo jen mezi námi.

Skládám slovo ke slovíčku se slzou na mém víčku. Poslední ohledy Poslední slova Poslední pohledy Skládám slzu k slze s duší v kruté mlze. První otřesné sny První zoufalá slova První nešťastné dny Skládám slovo ke slovu se srdcem na lovu.

Pod rouškou cenovky šetříme utrácením. Pod záštitou zdraví jíme hladověním. Pod škatulkou citů milujeme podváděním.

Drahé knihy Drahé jídlo Drahé oblečení Kdo jsme, když se cítíme v masce  převlečeni?  Módní doplňky Módní sport Módní nábytek Kdo jsme, když se k sobě chováme  jak dobytek? Levné hadry Levné mýdlo Levné přesvědčení Kdo jsme, když popíráme  jasné usvědčení? Retro podšálky Retro dort Retra přebytek Kdo jsme, když pokračuje  náš duševní úbytek.

Pravidla nás omezují, žádají a pak nařizují. Že naše činnost je nežádoucí, tak to vidí každý kolemjdoucí. Smutné oči, smutné duše, a hlídač dál úspěšně kluše. Jsem prý rebel, pro mě je důležitější život než pravidlo...

Brouzdám se kalužemi, míchám pravdu se zradou. Odpouštím si,  nenávidět sebe totiž nedovedu. Brouzdám se potokem, teď už jsem snad za vodou. Stéká poslední slza, ale ta už není pro závadu. Bloudím mezi myšlenkami, potkávám se s pohodou. Slunce opět ráno vychází a mně už snad nic neschází.

Za oknem se tetelím jak malé kotě. Už chápu jak se cítí kotě v zimě na kamnech. Má duše pomalu taje v posledních tónech Slunce, po roce nalézám podzimní list v botě. Ještě si užívám, protože vím, že zima již líčí pasti, jak obchody, které už nabízejí vánoční věnce.

Uléhám do postele, když už mi klesl teploměr síly. Problémy upadají do zapomnění vím jen, že tento den jsme žili. Pokládám moji hlavu na polštář, protože dnes již bylo vše dokončeno. Plány nechám uložit do spánku, aby na zítra bylo zas vše připraveno. Skládám svoji maličkost pod širým nebem, když hledám bezpečí v nekonečnu. Sny si okořením přírodními živly, neboť teď už si konečně odpočnu.

Procházím neústupným zrcadlem, střepy mě hladí po těle, měním se s každým snem. Hledím na sebe ve skle rozpadlém, usmívám se trochu nesměle, tak proplouvám dalším dnem.

Kdy už pochopíme, že nejde o nás. Proč se považujeme za něčí cíle? Jsme jen vedlejší ztrátou stejně tak, jako trávíme méně času s tátou. Kam se zahrabeme záleží na vás. Proč nesundáme ty falešné brýle? Jsme jen odpadem výroby, jako když odhodíme stopku od jahody. Co když už nám nezbývá čas. Proč nás neprobodne pravá píle? Jsme to jen my, kdo to tak vidí, stejně proto máme strach ze sebe a né z lidí.

Jsi můj spoluhráč i protihráč. Jsi moje koalice i opozice. Jsi můj přítel i nepřítel. Jsi moje snění i jmění. Jsi první i poslední. Jsi částí mého já to se tak prý má.