Já živel - Peddy 33

Myslíš, že znáš pohádku o zatoulaném prasátku nebo ošklivém káčátku?  Znáš jen zabalenou realitu, dneska zřejmě už asi do igelitu.   Možná ti ten smysl uniká, když krkovička vede podnik a okrádá veškerou klientelu. Tak počkej trošku ti to rozeberu. Je to v pořádku, že nemáme tušení, co je pravda, a co není? Kdo koho vlastně okrádá, není to tak trochu zrada, když mu chátrá zahrada? Snad mi dáš za pravdu, že na jeho návnadu skočí ti největší dobráci, protože nemají čas po práci řešit to, co má on dělat poctivě.  Prý se nás týká všechno a úplně všechno musíme vědět. Hele je těžký běžet a zároveň sedět. To je přesně to, že chceš žít, ale máme radši vědět.  Strach je manipulátorem né informace. Nebezpečná je prý nejistota, když nevíš, co čeká za obzorem.  Tak neboj se a vykroč do světa a ten ti ukáže, že vždy tě nečeká jen krutá odveta.

Ať vám Štědrý den přinese:  mnoho láskyplných úsměvů, 24 hodin bez hněvu, spokojenost v žaludku, prostě radost bez zármutku, setkání s veškerou pozorností a trpělivost těm, co se postí. Fajn Vánoce přeju ;)

Potem okořeněné perníčky budí pozornost svojí vůní. Vedle ve stínu se krčí rohlíčky, ty vanilkové obalené smutkem.  Z okraje vyčnívají křehké pracny, které se rozpadají jako naše sny. Linecké je zpražené pohledy, co závidí a nevěří na náhody.  A na úplném vrcholu stojí opile vosí hnízda, protože bez nich nemůže začít ta Vánoční jízda.

Je to jen velká iluze co se ti do mozku nevleze. Proto z ní panikaříš, a utíkáš na guláš. Říkáš nebreč? Milná řeč. Proč ne?  Když to cítíš, pusť to ven, stejně ti to radí ten, co byl podveden. Je to nemorální a neetické, ale je to energické. VÍRA je osamělá bojovnice. DŮVĚRA je ale odvážná spojovatelka. Chceš bojovat sám proti všem i sobě? V téhle válce není vítězů jen vybojovaných volnějších řetězů. Ale pouze na okamžik než přijde další mužík, nenech se ukecávat do další rvačky, dovol si být živý. Nech energii proudit a neškrť svůj zdroj života.

Vítr hrne listí jak pravý hrdobec, jediná úloha pro jeho náruč. S elegancí a s bratranci uklízí jak starý zvědavec.  Míjím ho a říkám si, tak mě to prosím nauč, jít hrdě vstříc dobrodružství, tomu neznámu a vyprávěj mi všechny podrobnosti.  Neslyšně mě ovine a svírá mě hnedka po ránu, a proč by ne, když podrobnosti tak s přesností.

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část: Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách 24.8.2018 Po ranní každodenní rutině jsme si naší trasu zkrátili přes louku a pokračovali po cestě, která vedla přímo do města Kolašin. Když už jsme měli celé klesání skoro za sebou, dali jsme si ještě v lese oběd, a pak jsme vylezli kolem něčí zahrady na silnici, kudy vedla naše červená stezka. Bylo zajímavé, že moc obydlí nemělo ohrazenou zahradu, a tak jsme si dovolili vzít si pár ostružin, kterým nešlo odolat, protože se u pěšiny úplně nabízely.  nelze projít bez ochutnávky, ostružiny velké jako kaštany První obchod jsme vzali útokem po pěti dnech v horách a dali jsme si nanuka a pivo jako de

Strach je mi oporou, když stojím na nohou. Jeden krok a další, to je pro mne zázrak, vrátit se, když všechno ztratím  a já zatím naslouchám touze, že nehodlám padat dlouze.  Cítím, že v mém srdci sněží, vždy když kráčím po nábřeží. Vítr odkrývá mé jizvy, ale vyzařuje z nich síla duše je odhalena, je úplně bez retuše.  Dokonalost ctí nedokonalosti, ta krása je v pozůstalosti.

Zřejmě můj život  potřeboval další drama, něco,  co mi projde hrudí,  ať se mé srdce nenudí.  Všechno má šťastný konec, ale tohle nebere konce spíš přitahuje další kopance.  Můžeš být vděčný, můžeš mít rád a stejně ti okolí někdy zboří hrad.

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část: Cesta do Černé Hory 4. část - dny v horách 23.8.2018 Ráno se první probrala Majda, což mě probudilo, takže jsem vytáhla guitalele a ještě napůl ve spacáku jsem místo raníčku začala hrát a zpívat do údolí, které se rozprostíralo pod námi. Můj "dokonalý chraplák po ránu" vzbudil zbytek party ve vedlejším stanu a začala příprava na královskou snídani. Přímý přenos východu Slunce osušil rosu na stanech a borůvky, které jsme udělali na všechny způsoby, protože jsme spali v modrém ráji. Proto se podával skvělej borůvkovej čaj i ovesná kaše s borůvkama.  fascinující výhled: „Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli...”

Ač nemohu pohnout hvězdami, mnoho věcí lze změnit vlastní silou. I když padám, nezdá se mi, že jednou vyhasnu jako hvězda.  Vznikám a zanikám zároveň, jsem jako prach, který se někde usadí a jinde se ztratí.  A ač nemohu pohnout hvězdami, štěstí leží v mé moci, s trvalým bydlištěm v srdci.

Zatmění se nezmění, dokud nesundáme brnění. Nádech Výdech Otevřít oči a pevné objetí bez napětí. __________________________________________ Jak je to dlouho, co jste někoho jen tak objali? Je to jen "blbé" objetí, ale dokáže zázraky.  Den bez objetí je pro mě jako být bez srdce.

Hej pochopte to, že lidi mají svobodu ve svém nitru nezáleží na tom, co všechno musíme dělat podle zákonů. Tak nepleťte to, že poslouchat se musí, vždyť nás to dusí při každém slově, co vy schválíte nově. Hej pochopte to, že tenhle systém nefunguje, i když občas demokracie reaguje. Systém nefunguje, spravedlnost rozděluje. Můžeme změnit měnu ale to nic nevyřeší, když klid je někde tam kde si v zapomnění, protože si libujeme v pozdvyžení našich majetků a tváříme se, že je to ve pořádku. Kdo se snaží aktualizovat systém nechává jen více věcí legalizovat. Smutné je to, že nelegální je nevědomost, nezní to náhodou jako pitomost? Kdo ví, jak jsme hloupí, když kdekdo veřejně loupí. Možná to tak není, jen je jazyk brní z toho jak lžou sami sobě nenápadně. Hej tak pochopte, že je čas to položit a důvěřovat lidem, když oni doteď důvěřovali státu, který jim měl dělat tátu. ____________________________________________________ Dokud lidstvo neotevře

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Pěší trasa v pohoří Sirente - Velino:  Italský vandr - trasa (do Avezzana jsme museli jet stopem, proto to podle mapy vyšlo pouze na 55 km) Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část: Cesta do Černé Hory 3. část - dny v horách 22.8.2018 Ráno nás ze stanu dostaly až sluneční paprsky a po snídani jsme si ještě zazpívali pár písniček, abychom dočerpali optimismus, protože nás čekal výstup horu Crna Glava (2319 m n. m ). No dobře, já jsem guitalele neodložila po pár písničkách a pokračovala jsem v muzicírování po celou dobu balení, proto se nakonec samozřejmě čekalo na mě, než se spakuju. doplňujeme optimismus zpěvem Když jsme obešli jezero opět se odněkud vynořil zpívající bača. Ch

Procházím veškerá data, veškeré bolesti,  starosti, blbosti ať už je konečně po dešti. V tichu nitra se ukrývá podstata, vzteku, breku i pokleku na dno Dostat se tam, nejde snadno, cestou slyším hlasy. Kdo jsem? Já? Né ty asi. Jenže pak vnímám, jak do vytracena zní zářící ozvěna. Tichoučké My se vrací rychlostí České pošty a zůstává jen jediná otázka: Proč ty?  Protože ty jsi já a to jsme my. Problémy. Ty jsi jediný problém, nemůžeš se vyřešit, ale pouze pochopit.

Kéž bych si mohla koupit lístek časem aspoň jednou jedinkrát. Bez rozmyslu jen s jediným přáním, dala bych za něj vše i mnou pochopené klišé. Otevřela bych mnou vyřčená slova a vložila do nich veškerou svou vášeň, bolest, kapku zoufalství, hrdost, sílu, hrst neštěstí i poslední špetku naděje ... a netvrdila bych, že se vůbec nic neděje. Při návratu by se ale všechno smazalo, to vše, co uvnitř dozrálo. Nejspíš bych netušila, že se mi to vážně podařilo. Ale kdo ví, třeba už jsem ho jednou využila, ... jen jsem to doteď nezjistila.

Rozum říká, proč jsem tady, moc horka, a pak zas moc mrazu.  Vždyť já sem nechtěl, jenom samé nepříjemnosti jako bolest a posměch.  Každý den je jiný a večer únavou upadám do rajské zahrady. Odpočinek je jen přípravou na další boj. Jenže neustálý tlak mi připomene,  že stále zvedám málo činek.  S nočními běsi neválčím, jen se schovávám kdesi mezi snem a bděním, ač vím, že tím je nezměním.  Pak si pod vahou vesmíru zvyknu víc, než by bylo zdrávo,  zamiluju si každou maličkost i pády svého příběhu při čekání na něhu.  Vnímám to, co je a cením si veškerých událostí, tvorů a rozhovorů.  A když se pak dostanu do souznění, kdy jsem veden volností času,  pak odmítám odejít a přijmout spásu.  Celá cesta tímto světem je jen o přijímání, nic víc, nic míň, protože po přijetí vždy naše bytí další mapu chytí.

Někdy stačí zavřít oči, nadechnout se a jenom být. Zůstaň a poslechni si klid. Jen naslouhej tichu bez zániku.

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část:  Cesta do Černé Hory 2. část 21.8.2018 Když jsme ráno vykoukli ze stanu, zjistili jsme, jak vypadá za světla místo, na kterém jsme přenocovali. No, za tmy to nevypadalo rozhodně tak zarostlé jako při ranním balení. A při snídani nám konečně došlo, že jsme se doopravdy dostali do lokality, kterou jsme prakticky před rokem vybrali náhodným ukázáním prstem na mapě. Při prvním stoupání, které nás čekalo, jsme vypadali trochu jako sběrači všeho, co se dalo sníst, protože maliny, jahody, ostružiny, jablka a švestky byli úplně na každém kroku. Sbírání všeho možného a nemožného vlastně pokračovalo všechny dny v horách. Velice zajímavé bylo, že když jsme